Králik je tady na Zélandu tvor
nepůvodní a nemá zde prakticky žádné přirozené nepřátele.
Dovezené šelmy se místo lovu králíků věnují radši lovu
místních nelétavých ptáků, což je mnohem pohodlnější. Proto
se horské stráně nejen v okolí Alexandry králíky jen hemží.
Planých nápadů jak přijít takovému králíkovi na kobylku, aby
se dostal k nám na talíř jsme již měli nespočet... Ale teprve
inspirace od našich francouzských sousedů dospěla k činům.
Lukáš ve městě zakoupil prak a jal se lov ryb, který zatím
neúspěšně provozoval na místní říčce, prokládat lovem
králíků.
Bohužel svahy okolo našeho kempoviště
nejsou králíky tak oblíbené jako jinde, a tak Lukáš unaven
marným „několikahodinovým“ čekáním na králíka, plynule
přešel na sběr hub. Nutno říci, že v tom byl nezměrně
úspěšnější...
V okamžiku kdy se sehnul k několika
dalším houbám v křovíčku, a, kouká na něj na dosah ruky
KRÁLÍK. Váhal. Prak schovaný v baťůžku, a kdyby ho chtěl
vyndat určitě by králíka vyplašil. Ale přece si nenechá tak
nečekanou kořist jen tak uniknout, a tak nezbývá než...
Lukáš se vzpíná ke skoku, natahuje
ruce a už už se vidí jak milého ušáka drží v náručí....
Králík na poslední chvíli uniká a tak máme k večeři houby.
LOVU ZDAR!
Tento příběh mi Lukáš vyprávěl
po návratu z „lovu“, ale podezírám ho, že jak usedl k houbám,
aby je očistil, vlivem každodenní tvrdé práce a místního
sluníčka jednoduše usnul a milého ušáka v křoví si vysnil....
Žádné komentáře:
Okomentovat