Ashburton, městská knihovna;
11.12.2013 17:00
Po neúspěšném chození po
agenturách v provinčním městečku Ashburton zemědělského kraje
Cantenbury sedíme v knihovně, dobíjíme elektroniku a procházíme
další inzeráty o práci... A zničeho nic zvoní telefon..
Dychtivě popadám telefon a pří té
příležitosti málem vytrhávám zásuvku, protože jsem
zapomněla odpojit nabíječku, ale konečně jsem se dostala ven a
hlásím do telefonu... Barbora speaking …. "Máme pro vás od
zítřka práci", říká neznámý hlas v telefonu. "Potřebujeme vás
zítra v šest ráno v Alexandře, v sadu na třešních." Na ni nečekáme. "Rychle" balíme, nakupujeme zásobu potravin (jedeme přeci na
VENKOV), doplňujeme palivo a vyrážíme na jih do regionu Central
Otago, zemi zaslíbené sběračům letního ovoce...
Na místo dojíždíme lehce po
půlnoci a po marné hodině hledání kempu spíme na divoko na
místní vyhlídce. Ráno v pět vstávačka. Rozlámaná těla a rozespalé mozečky dohromady fungují jen ztěžka. Sotva
zvládáme snídani a ranní čaj a už je čas vyrazit DO PRÁCE!
Čest třešním!
Před začátkem práce je třeba ještě
vyřešit nezbytné formalitky jako podepsat smlouvu, vyplnit číslo
účtu (to se nám zdálo obzvlášť důležité) a hurá na třešně.
Jako nováčkům nám bylo vysvětleno, že červené třešně se
nesbírají. Trhají se jen ty tmavě fialové v barvě, které
bychom u nás řekli vínová. Pokud jsou třešně opravdu zralé,
zdají se spíš černé. Fasujeme kovové žebříky a plastové
koše (tzv. bukety), za jejichž naplnění by nám měla náležet
odměna. Jeden buket osm dolarů. Později se dozvídáme, že to je
opravdu velmi dobrá odměna. Na druhou stranu, pokud nejste
pracovití a šikovní trhači a vyděláte si ještě méně než je zákonem
stanovená minimální mzda, máte smůlu. V tomhle podniku vám
nikdo neproplatí ani cent...
Roztřesenýma rukama, zkřehlýma
ranním chladem trháme první třešně, které lehce duní na dně
košů. Doba, kterou potřebujeme k naplnění jednoho koše, se nám
zdá neuvěřitelně dlouhá a ani jeden z nás nevěří, že se kdy
dostaneme alespoň na tu minimální mzdu. S postupem času získáváme
grif a také stromy jsou pěkně obsypané, a tak jsme minimální
mzdu překonali hned první den. Druhý den se daří ještě líp.
Pravdou je, že rychlost trhání hodně ovlivní jaké stromy
dostanete. Někdy vám třešně padají sami do koše a jindy je
každá třešnička těžce vydřená. Po týdnu práce si i v těžkých dnech umíme přijít na docela pěkné penízky. Jen kdyby nebylo toho
zatraceného počasí!
První volno jsme dostali již po
čtyřech dnech, protože třešně, které máme česat ještě
nejsou dozrálé. Volný čas trávíme objevováním okolí a závad
v našem autě, týkajících se vysoké spotřeby (viz poznámka pod
čarou). Druhé volno máme právě dnes kvůli dešti. Zítra se
zase nepracuje, protože třešně jsou příliš mokré...
Sezona třešní končí na začátku
nového roku, a tak se budeme muset posunout o dům dál. Tentokrát
na meruňky nebo na vinici, uvidíme kam nás vítr zavane (a že
tady na Zélandu vanou někdy opravdu roztodivné větry...).
Pozn. V autoservisu zvýšili naše
naděje na snížení spotřeby naší Efinky (je zřejmě
bulimička). Někdo kdysi přestřihl kabel, mezi lambda sondou a
počítačem, kteří spolu pracují na správném dávkování
benzinu a tak Efka prostě občas dostane pořádnou dávku paliva,
které motor nezvládá zpracovat a nevyužité palivo zbůhdarma
uniká z motoru pryč....
Docela jsem dostal na třešně chuť (jen ze stromu, do supermarketu mě to neláká) ale nějak se s tím vyrovnám. Už se těším až budete trhat švestky, víno nebo chmel. I případnou sklizeň ječmene nebo žita si dovedu docela dobře představit.
OdpovědětVymazatNo, třešně, když projdou určitým procesem taky nejsou k zahození
OdpovědětVymazatAhoj, doufám, že potěší fakt, že píšu z práce. Sdílení sice ještě nikomu nepomohlo, ale aspoň povzbudí. A taky jsem chtěl říct, že si česání třešní dovedu docela dobře představit, bo jsem na nich taky vydělával. A nebudu tvrdit, že to tenkrát byly třešně jako prase. Naopak: byly to takový malý svině, že jich bylo do kýblu snad milión. čest jejich památce...
OdpovědětVymazatPříběhy mě moc baví, jen tak dál. Nezapomeňte napsat, jaké to je, mít teplého Ježíška. Tak krásné zelené Vánoce, budete to mít lepší než zdejší hnědé. A do nového roku práce trochu. Ten zbytek by měla být zábava!
Petr
Kdysi v dávných dobách, ještě když bylo naše hospodářství řízeno centrálně plánovitě, jsem se o prázdninách snažil zvýšit si kapesné sběrem rybízu. I když jsem celkem brzo pochopil, že trhat jednotlivé bobule příliš produktivní nebude, stejně byly výsledky nevalné. Zkušené česačky za ten dokázaly naplnit spoustu košů a odnést si večer pěkný výdělek. Ty koše byly obrovské a já jsem směnu začínal konzumací a následným vyprazdňováním. Ale hned druhý den jsem se celkem vypracoval, tuším že dva jsem dal. Bylo mě asi 12 let, dodnes nechápu jak mě mohl soudruh zaměstnat aniž by zneužíval dětskou pracovní sílu. Ale kvůli tomu nízkému věku jsem nedostal peníze na ruku, byly poslány poštou. Pamatuji si to přesně - za tři dny práce mi po měsíci přišlo pěkných 98 Kčs.
OdpovědětVymazatTakže volfi radí - drobotinu nebrat, jděte aspoň do melounů...