Bungaree Hut →
Christmas Village Hut → Mt. Anglem → Christmas Village Hut
Ráno vstáváme brzo
abychom stihli východ slunce. Byl nádherný a bylo to na pár hodin
naposled, co jsme viděli slunce. Dnešní den měl být poměrně
náročný, nejdříve šest hodin cesty na další chatu - Christmas
Village Hut a z ní podle počasí další šesti hodinový výstup
na nejvyšší horu ostrova Mt. Anglem (980 m n. m). Proto rychle
balíme, ale Hubert vyráží dřív (za celou dobu jsme byli
rychlejší jen jednou...).
Cesta na další chatu je
podobná té ze včerejšího večera. Klopýtáme v bahně, pořád
nahoru a dolů, jak každou chvíli překonáváme nějaký potůček.
Asi po čtyřech hodinách cesty někde ztrácíme značenou cestu.
Nejspíše jsme se chytily nějaké zvířecí stezky. Rozhodli jsme
se dojít zbývajících tři sta až čtyři sta metrů na pláž
(kam vedla značená cesta) pralesem bez cesty. Sice ubylo bláta,
ale prodírat se kapradím, překonávat padlé stromy a prolézat
křoviny na okraji pláže také nebyl žádný med. Boj s vegetací
nám zabral skoro tři čtvrtiny hodiny, přičemž normální rychlost
postupu po značené cestě za hodinu byla přibližně dva a půl
kilometru. Z pláže dál už se nám zbytek cesty zdál jednoduchý
a s mírným zpožděním jsme dorazili na chatu. Obloha se začala
vyjas'ňovat a dokonce sem tam vysvitlo sluníčko. Vše nasvědčovalo
tomu, že vrcholu hory Mt. Anglem budou nádherné výhledy. Chvilku
jsme si odpočali a po svačině jsme jen s lehkým baťůžkem
vyrazili na vrchol.
Zpočátku snadná cesta
se změnila v blátivé a kluzké strmé svahy plné padlých stromů
a zákeřných kmenů a větví. Unaveni přeskakujeme a podlejzáme
kmeny a bláto, až se mi povedlo přehlédnout jeden strom
vyčnívající do cesty. Uhodil mě do hlavy tak, že se mi zatmělo
před očima a skácel jsem se do bláta, které jsme zrovna
přeskakoval. Na klobouku mi vykvetl rudý květ (spíš kvítek –
pozn. redakce) a mysleli jsme na nejhorší. Naštěstí rána v
hlavně nebyla příliš veliká a moc nekrvácela, i když nějaký
ten steh by asi zasloužila. Tak nakonec pokračujeme dál. Kousek
nad hranicí lesa zjišťujeme, že počasí přeci jen není ideální
- vrchol hory je v mraku. Potkáváme Huberta, který se už z
vrcholu vrací a dozvídáme se, že nahoře je nejenom mrak, ale i
silný vítr. Chvíli přemýšlíme co dál a nakonec posledních
pár set metrů zdoláváme a doufáme ve zlepšení. Počasí se
neumoudřilo a my celí promrzlí jdeme mlhou a větrem, který nás
ztrhává k zemi, až nalézáme cedulku s nápisem „vrchol“, bez
které bychom jej opravdu nepoznali.
Cestou dolů nám bylo
jen chabou odměnou několik nejasných pohledů na jezero pod
vrcholem. O to více nás rozmrzelo, že když jsme se dostali níž,
mraky začaly odcházet. Přestože jsme do chaty dorazili už za
tmy, žádné kiwi, jak jsme doufali, jsme z soumraku nepotkali.
Zatímco v chatě se již všichni ukládali ke spánku, my jsme
museli vařit večeři venku abychom nerušili. Spát jdeme
roztrpčení a ohlodaní muškama (sandflies viz niže).
Pozn.: Sandlfies jsou
malé černé mušky o kterých ani nevíte dokud se pohybujete. V okamžiku,
kdy se zastavíte, vás s neuvěřitelnou rychlostí objeví a začnou
si velmi bolestivě pochutnávat na vaší na protein bohaté krvy.
Jsou malé, ale jejich spousta. Potkáte-li turistu vášnivě
tančícího kozáčka, nemusí to být nutně rus, pravděpodobně
jen čeká na své kolegy.
Žádné komentáře:
Okomentovat