Zápisky ze Stewartova ostrova aneb cesta do pravěku

Stewart Island je třetí největší ostrov Nového Zélandu s rozlohou 168 tisíc  hektarů a leží asi 50 km na jih od jižního ostrova. Na ostrově je jediná vesnice s přístavem, kde žije na tři stovky obyvatel. Na většině území ostrova je národní park s neprostupnými pralesy a močály, které vypadají tak, jak vypadal Nový Zéland než na něj přijeli evropští osadníci a začali kácet a mítit lesy na pole a pastviny. Cesty jsou plné bláta, padlých stromů a vůbec těžko schůdné. Většina turistů tento ostrov vynechává kvůli vysoké ceně za trajekt (150 dolarů zpáteční lístek). Těch pár co na ostrov přijede míří hlavně za pozorováním Kiwi ptáků. Je jich tu totiž poměrně velká populace a dají se potkat i za bílého dne. Jinde je prakticky nemožné Kiwi spatřit v přirozeném prostředí.

Průvodci a cestopisy popisují treky na tomto ostrově jako velice neschůdné, nudně stejné a vhodné jen pro skalní trempy se sklony k sebetrýznění. Kromě bláta zde prý není nic k vidění. To znělo jako pozvánka pro nás (až na to sebetrýznění – pozn. redakce)! Nechtělo se nám věřit, že na tak velkém ostrově není nic zajímavého a také jsme se těšili na liduprázdnou panenskou přírodu.

Přes národní park vedou v podstatě jen dva treky - North West Circuit a South Circuit (Severozápadní a Jižní okruh). Malá část severozápadního okruhu je upravena jako tzv. Great Walk. To jsou prý nejlepší z nejlepších treků na Zélandu a člověk by je neměl minout. Tím pádem jsou všechny ubytovací kapacity na dlouho dopředu zarezervované a turisty neodradí ani velice vysoká cena za chaty a kempy. Cesty a vzdálenosti denních etap jsou upraveny tak, že je zvládne prakticky každý, kdo může chodit.

My jsme si vybrali osmi až deseti denní Severozápadní okruh s tím, že ho chceme projít v kratším čase a podle počasí, nálady, času a jídla ho prodloužit o část Jižního treku. Jak to vše dopadlo se dozvíte v následujících řádcích mých zápisků z této cesty do pravěku.