Ještě před týdnem jsem na otázky, zda-li jsem nervozní odpovídala pohrdlivě, že to se mě přece už nemůže stát. A světe div se: pýcha předchází pád.
Doma narůstá chaos, oblečení a další věci se kupí na beznadějně vysoké hromady, a my místo toho abychom seděli doma a snažili se tento živel nějak zkrotit, lítáme po Praze a snažíme se dohnat a dořešit všechny resty, které nám ještě zbyli. A že jich je.
Naštěstí panice propadáme jen střídavě, a ten kdo klopýtne, je povzbuzován tím druhým, aby to nevzdal.
Nezbývá než věřit tomu, že se vše podaří a my opravdu ve středu ráno staneme sbalení na letišti se vším co potřebujeme … I když tady je to trochu ošemetné, protože kdo se řídí pravidlem “co nemáš nepotřebuješ” by taky mohl vyrazit jen z prázdným batohem nebo ještě hůř.
První zastávka nás čeká v Taipei, kde již máme domluveného Couchsurfera a odkud se vydáme na dvoutýdenní cestu po Tchaj-wanu. Bližší plán nemáme, takže se necháme trochu unášet událostmi, na výsledek si musíte počkat, ale vězte, že my jsme ještě zvědavější než vy.
Po Tchaj-wanu už nás čeká jen do Aucklandu, kde se chceme zdržet jen nezbytně nutnou dobu a letecky odfrčet na jižní ostrov, kde se nám snad podaří sehnat nějaké auto a možná i práci (na té zatím netrváme)...
Nicméně to, že budeme za necelé tři týdny na Novém Zélandu (NZ) se nám stále zdá spíše jako science fiction ...Bára (s Lukášovým souhlasem)
To vypadá pěkně, už se těším na pokračování.
OdpovědětVymazatA mohl by být vyšší kontrast písmo-pozadí?
Baluu