Letíme vstříct zítřejší noci

Ahoj,

z batohů jsme večer udělali kokony obřích mravenců a ráno, bez jakýchkoliv problémů stíháme letadlo z Prahy do Framkfurtu. Dokoce jsme přijeli opravdu včas a více než hodinu seděli před gatem. Let proběhl v klidu. Za hodinu a pár minut už jsmě byli ve Frakfurtu, kde nás čekalo asi dvouhodinové čekání na další let.

Opojeni úspěchem z prvního letu jsme si vyhledali, kde nám má letět další spoj a spokojeně čekali . Ale co čert nechtěl, na tabulích když jsme se dívali poprvé bylo jen písmeno "E" bez jakéhokoliv čísla. Tak jsme si čekali spokojeně mezi éčkovýmy gaty až nám padne číslo a my se v klídku přesunem k našemu vstupu. Samozřejmě jsme tabule kontrolovali jen občas (kdo by se zvedal z vydobytého křesílka). Tak nás z klidu vytrhl až letištní rozhlas vyslovující povědomá jména. Při opakování hlášení nebylo pochyb, že je někde problém... Rychle jsme koukli, které že to E vyhrálo a na potvoru zrovna to co je v jiném patře. Ale jak tam? Bára srdnatě vběhne do dveří kam směřuje šipka a než ji stihnu následovat nějaká paní jí říká, že je špatně (samozřejmě dveře jsou jednosměrné). Mě signalizuje ať zkusím jinou cestu a sama se odebírá k pasové kontrole v druhém patře. No jiná cesta neexistuje a tak po krátkém zdržení marným hledáním také absolvuji cestu přes pasovou kontrou (dle paní prý špatnou) a trošku ve stresu dobíhám skoro bos naše letadlo.

Nakonec vše dobře dopadlo, letadlo jsme stihli, i když trošku neplánovaně ve stresu. Konečně jsme se mohli z Německa, přes vzdušný prostor České republiky, Slovenska, Maďarska, Rumunska, Gruzie...vydat vstříct zítřejší noci která se neúprosně blížila a strašně rychle uběhla.