Stalo se to dnes ráno. Už jsme asi hodinu pracovali a já se blížila ke konci řady. Měla jsem v kapse nové výplatnice za uplynulý týden. Když jsem se potkala s Lukášem, který pracoval o řadu dál v opačném směru, zrovna si zřejmě opakoval anglická slovíčka, které zná. Z ničeho nic se na mě otočil a s triumfalním úsměvem mi oznámil, že jsem jeho "treasure".
Samozřejmě mi to polichotilo, i když jsem Lukáše podezřívala z toho, že mě nazývá svým pokladem jen proto, že jsem pracovitá a vydělám spoustu peněz, ale chtěla jsem pro tuto chvíli zůstat idealistkou.
Bohužel mi to Lukáš nedovolil a po chvíli váhání s otázkou v hlase dodal : "nebo jak se teda vlastně řekne ten pokladník?". Pokladník se anglick řekne "treasurer" a Lukáš celou dobu myslel jen na to, že jsem správcem naší společné kasy. Škoda. Kolik radosti mohlo udělat jedno jediné písmenko...
Žádné komentáře:
Okomentovat