Od doby co pracujeme a žijeme na vinici se náš komfort lehce zvedl. Kromě toho, že můžeme spát v mrazícím kontejneru, máme k dispozici plynový vařič s malinkým plynovým grilem. Atak, jak jsem se po práci při dlouhých zimních večerech nudil, začal jsem experimentovat s tímto zařízením. Jak vidíte na obrázku, tak grilík nápadně připomíná troubu a právě toto zařízení mi v autě dlouho chybělo. Započal jsem vylepšování grilu do podoby trouby. Bohužel peče jen zvrchu, tak trochu jako remoska. Nejdříve jsme z kusu plechu udělal dvířka, ale toto vylepšení nebylo nic moc. A tak jsem zvrchu přikryl gril nejdřív jen alobalem a později dalším kusem plechu a alobalem, protože alobal bohužel moc rychle prohořel. Jako pekáč mi posloužilo něco nádobí z ecoshopu ( pro neznalé ze zběrného dvora), ale hlavně jednorázový hliníkový pekáček v kterém jsme koupili nějaký jablkový koláč (samozřejmě ve slevě "reduced for quick sale", tedy těsně před datem spotřeby).
Jako experimentální produkt jsem zvolil jednoduchou olejovou buchtu. Zejména proto, že příprava těsta je jednoduchá a v případě neúspěchu nebudou škody tak velké.
První výsledky byli žalostné. Buchta prikrytá jen jednou vrstvou alobalu byla zvrchu černá jako bota a uspod tekutá... Ale nenechal jsem se odradit. Pekáček jsem příště pořádně přikryl dvoumi vrstvami alobalu. Další pokrok přineslo zakoupení kusu dlaždice v místním ecoshopu, který měl náhodou přesně rozměry půdorysu grilu. Ten napomohl tomu, že se prostor více rozehřál a částečně se peklo i zespodu. Nakonec jsem trochu laboroval s natočením hořáků (výkon jinak regulovat nejde...).
Po několika pokusech se stala olejová buchta standardním produktem. V ten okamžik nastal čas na další krok a nevytyčil jsme si cíl zrovna malý. Vzal jsem si do hlavy, že upeču buchty. Tak jsem si od sousedů půjčil kvasnice a zadělal těsto. Mezitím jsem ještě udělal těsto na olejovou buchtu, kterou jsem vrazil do grilu a na gril položil ešus s těstem na kynutí, protože kynout těsto při pár stupních nad nulou by byl velice zdlouhavý úkol. Nedočkavě jsem nahlížel zda se pod utěrkou něco děje. A dělo, během 40 minut co se peče buchta, těsto viditelně nakynulo. Ještě jsem chvilku počkal a pak jsem z části těsta usmažil vdolky a ze zbytku umotal buchty. Přikryl je alobalem a šoupnul je do grilu. Asi za 20 minut jsme vytáhl krásné malé buchtičky, dokonale pečené.
Během tohoto pokusu mě Bára prohlásila za blázna, ale pak si pochutnávala a nakonec prohlásila, že mohu skládat zkoušku na babičku.
Po tomto vrcholu jsem ještě zjistil, že těsto na pizzu či "chléb" kyne velmi zvolna (min. 24 h) za nízkých teplot. Tak jsem měli ještě z grilu mini pizzy a když došel chleba, upekli jsem náhražku. Dalšími produkty grilíku byli Anzac sušenky (armádní sušenky z ovesných vloček) a pokus o pečené koleno. To se nám bohužel před přípravou malinko navinuli s tak jsem měl za svou robotu víc masa než by si Bára přála. Protože ji nevonělo mohl jsem si pochutnat i na její porci a neshledal na ní nic špatného.
Žádné komentáře:
Okomentovat