Zápisky ze Stewartova ostrova – Den osmý – promarněné šance

Doughboy Bay Hut → Rakeahua Hut

Podle popisu cesty by dnešek měl být velice náročný, minimálně sedm hodin cesty na poměrně málo kilometrů, ale nám se ráno vůbec nechce vstávat. Líně se nasnídáme a asi v devět hodin vyrážíme. Nakonec nás cesta překvapila a šlo se až neuvěřitelně snadno.

Prvních pár kilometrů strmě stoupala na podobný kopec jako včera, jen méně bažinatý, a pak pozvolna sestupovala několik kilometrů k Rakeahua hut. Na vrcholu se opět pro mraky výhledy nekonaly, ale chviku po té co jsme zalezli do lesa vysvytlo sluníčko, které slibovalo hezký zbytek dne. Postupovali jsme rychle a už jsme si plánovaly, že by jsme mohli stihnout ještě dnes výstup na horu Rakeahua, který byl v plánu na zítra. Dokonce i závěr cesty který vedl přes močály byl bezproblémový a plán na zdolání hory dnes vypadal velice reálně.

Vše změnil až poslední kilometr. Tuto krátkou vzdálenost jsme překolnávali déle než hodinu. Balancovali jsme na kmenech nad bezednými močály a hledaledali alespoň trošku schůdnou cestu. Tady jsme si na vlastní kůži porvé vyskoušeli coto je mít bláto až za ušima a nakonec jsme byli moc rádi, že jsme do močálů nezapadly hlouběji než po kolena. Všechny síly co jsme ještě před chvílí měli nás opustili, a tak jsme místo večerního výstupu odpočívali u chaty a hráli Jumbo. Snad nám zítra bude přát štěstí a počasí na výstup vydrží.