Freshwater Landing Hut →
North Arm Hut → Oban (trajekt) → Bluff
Dnes ráno vstáváme
brzy. Ještě za tmy a v mrazivé noci vaříme snídani pod hvězdnou
oblohou abychom nerušili ostatní nocležníky, kteří přijeli
včera večer vodním taxíkem. Dnes nás čeká dlouhý den.
Potřebujeme stihnout poslední trajekt v šest večer. Podle
brožurky nás čeká dvacet tři kilometrů cesty a měla by trvat
jedenáct hodin.
Za svitu čelovek
stoupáme do prvních svahů a obloha slibuje nádherný den. Po
překonání posledního vysokého hřebene na cestě už jde cesta
poměrně dobře a za svitu sluníčka, i když pořád neposlušně
stoupá a klesá podél moře. Za necelých šest hodin jsme na North
Arm Hut. Zde si dáme krátkou pauzu na oběd a pospícháme dál.
Od chaty už vede naše
cesta po trase Great Walku, a tak velice rychle postupujeme po
štěrkových cestách a nějak si nemůžeme zvyknout na turisty,
které neustále míjíme. Dokonale nás vyděsí dva běžci, kteří
si obíhali asi třicetikilometrovou cestu Great Walku jako trénink
na maratón. Do přístavu přicházíme včas a nezbývá nám než
při čekání na trajekt obdivovat nádherné výhledy přes moře.
Po tom co jsme dorazili
do přístavu ve vesnici Bluff a nalezli naše auto v pořádku, nás
jen mrzelo, že nemůžeme zakončit výlet v hospůdce u pivečka,
ale to jsme ještě netušili co se stane dál. Ještě před
odjezdem na ostrov jsme obeslali pár kontaktů z Couchsurfingu zdali
by nás někdo na chvíli neubytoval. Kontrola e-mailu dopadla
negativně, a tak míříme do místního kempu. Alespoň osprchujeme
a vypereme prádlo. Kemp je samoobslužný - vyplníte vytištěný
formulář a spolu s ním dáte do obálky peníze. Jak prosté, ale
bojím se že u nás by nikdo neplatil... Tak Bára vyplňuje obálku
a nese ji i s penězi do příslušného boxu. Já mezitím v
poslední naději kontroluji Couchsurfing jestli jsme něco
nepřehlédli. Na e-mailu nic nebylo, ale přímo na stránkách máme
pět dní starou pozvánku s adresou a telefonním číslem. Bára
už málem zaplatila, ale zastavuji ji na poslední chvíli. Zkoušíme
volat na uvedené telefonní číslo, ale nikdo to nebere, tak se
rozjedeme zkusit štěstí na udanou adresu. Před domem je nějaký
starý pán a dozvídáme se, že mladý Lindsay není doma, ale že
klidně můžeme zůstat i tak. Už u něj byla na noc jedna Finka,
kterou potkal na trajektu a my jsme si mohli auto na spaní
zaparkovat před domem.
Následovala pozvánka na
večeři, které samozřejmě nešlo odolat. Stoney (tak se jmenoval
náš hostitel) má podnájemníka a ten se zabývá potápěním a
lovem mořských živočichů, a tak se k večeři servírovaly dva
obrovští humři a velká hromada brambor a zeleniny z místní
zahrádky. Jistě si umíte představit, jak jsme se po tolika dnech
bez pořádného jídla cpali. Z našeho hostitele se vyklubal starý
mořský vlk a dobrodruh který si sna stará kolena staví vlastní
katamarán. Večer příjemně uplynul hovorem o lodích a lovu.
Nakonec jsme se u
Stoneyho zdrželi tři dny a trochu mu jako úplatek za jeho
pohostinnost pomohli se stavbou lodi. Brousili jsme starý vojenský
náklaďáček, aby ho mohl nastříkat barvou a dostal technickou a
jehož úkolem bylo dotáhnout loď k moři, kde ji Stoney spustí na
moře až bude jednoho dne hotová. Celé tři dny jsme si užívali
skvělé jídlo a báječné večery v milé společnosti, ale to už
je jiný příběh.
Žádné komentáře:
Okomentovat