Celkem jsme na Stewartově
ostrově strávili 11 dní, ušli asi 230 km a nastoupali přes 11
000 výškových metrů (kam se hrabe Mt. Everest). Pořádně jsme
nezmokli ani jednou, ale jen jeden ze čtyř vrcholů nám nabídl ty
správné rozhledy do kraje. Z části jsme se živili rybolovem,
jako to již od pradávna dělali původní obyvatelé (Maoři), a
nejen tím jsme se trochu vrátili do doby kamenné. Během cesty
jsme ztratili část iluzí o opuštěnosti ostrova, jednu
podprsenku, stříbrný přívěšek, zlomili jednu trekovou hůl a ostatní
trošku zohýbali. Objevili jsme pár krásných míst a viděli Nový
Zéland tak, jak vypadal před příchodem Člověka. Je opravdu
škoda, že v Evropě není zachována alespoň část původních
pralesů mírného pásma. Představu jak to asi u nás vypadalo jsme
si mohli udělat až zde. Kromě několika místních ptáků a
papoušků jsme viděli celkem šest Kiwi a považujeme to za veliké
štěstí, neboť potkat Kiwiho se prý podaří jen jedné třetině
návštěvníků ostrova. Zatímco za Kiwim se pořádají celé
výpravy, my jsme je vždy potkali jen tak mimochodem a za denního
světla.
Tramping na Stewardově
ostrově asi není pro každého, ale kdo se nebojí útrap cesty a
má rád divokou přírodu se všemi klady i zápory, rozhodně by ho
neměl minout.
No pěkný, 11 000 za 11 není špatných.
OdpovědětVymazat