sobota 1. března 2014

Zápisky ze Stewartova ostrova – Den pátý – pláž v horách

East Ruggedy Hut → Helfire Pass Hut

Dnešní den měl jednoduchý plán, dojít na další chatu jménem Helfire Pass Hut. Cesta by měla trvat asi šest až sedm hodin. Začátek cesty byl jednoduchý. Vedl přes písečné duny k moři a v pěkném počasí se šlo jakoby nic. Na pláži jsme potkali lovce, který tvrdil, že právě dorazil letadlem. (asi tím co jsme slyšeli u snídaně). Zůstali po něm na široké písečné pláži jen záhadné otisky kol. Po pláži jsme překonali jediné potencionálně obtížné místo, kde skály zabíhali daleko k moři a a za přílivu zde nelze projít. My jsme zde byli naštěstí včas a bezproblémů jsme prošli po úzkém pruhu písku mezi skálou a mořem.
Pak už se šlo nahoru a dolu, jak cesta kopírovala pobřežní útesy a hned zase sestupovala do hlubokých koryt řek přitékajících do moře. Asi dvě hodinky před cílem si dáváme oběd na pláži, kde se s hrozivým duněním převalují velké oblázky ve vlnách. Protože naposledy pro dnešní den potkáváme moře a času je dost, zkoušíme ještě rybařit. Bohužel vysoký příliv znemožňuje získání vhodné návnady. Mlži jsou přisátí na skalách hluboko pod vodou, a tak musíme počkat. Se stejným záměrem tu čeká i Hubert, který si rozverně jako malé dítě staví mužíky z velkých oblázků z pláže.
Asi za hodinku klesne moře natolik, že získáme návnadu a jdeme s Hubertem na lov. Pokoušíme se natraverzovat po skalách na vhodný útes k lovu, ale kvůli vlnám se nám nedaří. Takže nakonec jedinými úlovky jsou dva tučnáci s kuřetem, které jsme objevili v malé jeskyňce, mrtvý tuleň a mrňavá ryba, která mi nakonec unikla z háčku. Mrtvou velrybu, jež by tu podle zpráv měla být, jsme neobjevili. Asi už se o ni postarala příroda.

Po neúspěšném lovu jsme v pět hodin odpoledne vyrazili na chatu udělat si večeři z texturované sojové bílkoviny. Stoupáme do kopců a jsme znavenější a znavenější. Nemůžeme se dočkat chaty, když asi dvěstě metrů nad mořem, v místě které vypadá jako opravdové hory, narazíme na pravou nefalšovanou pláž. Písek a písečné duny se tu z nedostupné pláže táhnou od moře příkrým srázem až na hřeben a přelévají se přes něj na druhou stranu. Nádherné místo nás tak očarovalo, že z nás spadla všechna únava. Museli jsme se zde kochat výhledy do bažinatého vnitrozemí, na rozeklaná skaliska vedlejšího hřebenu a nádherným západem slunce nad oceánem. Večer jsme usínaly příjemně unaveni a těšili se jaká další překvapení má pro nás příroda přichystaná.

Žádné komentáře:

Okomentovat